Portál značkaře

Turistické značení v Česku je nejhustší na světě a udržují ho dobrovolníci. Značkař vyrazí do terénu s barvou a šablonami, obnoví značky na svěřeném úseku a zkontroluje směrovky.

Portál značkaře je nástroj přesně na tuhle práci — jeho digitální část vyřídí na telefonu přímo v terénu, místo aby ji po návratu odbýval na papíře. Je to interní aplikace, veřejnost do ní nemá přístup, takže o ní píšu jen v obrysech.

Příkazy a hlášení

Značkař v aplikaci najde, co má na starosti, a k tomu podklady, které k práci potřebuje. Odvedenou práci pak vykáže rovnou v ní, včetně fotodokumentace.

Rozpracované hlášení počká. Formulář se vyplňuje venku, na telefonu, často s jednou rukou zaměstnanou něčím jiným — musí jít odložit a dokončit večer, aniž by se cokoli ztratilo. Částky si dopočítává aplikace sama z platných sazeb, takže po značkaři se chce, aby popsal práci, ne aby počítal.

Aplikace kreslí značky

Nejhezčí kus práce je ten, který uživatel nevnímá. Značka ani směrovka nejsou v aplikaci obrázky — jsou to údaje, ze kterých se kresba vyrobí. Pásová značka, místní, naučná stezka, odbočka ke studánce, k vrcholu, ke zřícenině či k pomníku, ve čtyřech barvách a pro pěší, cyklisty, lyžaře i jezdce na koni.

Důvod je praktický. Značkař potřebuje porovnat, co má před sebou, s tím, co tam má být. Kód předmětu se se skutečností v lese porovnat nedá, obrázek ano. Směrovka se proto vykreslí tak, jak má vypadat na sloupku — včetně textů, kilometrů a dopravních symbolů.

Je to drobnost, kterou by šlo odbýt seznamem zkratek. Jenže právě tahle drobnost rozhoduje, jestli se nástroj v terénu používá, nebo obchází.

Metodika v kapse

Metodika značení je celý předpis, jak se co dělá správně. Dřív to znamenalo tištěnou publikaci nebo PDF kdesi v telefonu; teď je součástí aplikace i s navigací v textu, takže odpověď je na tři klepnutí i uprostřed lesa.

Celé je to responzivní a má světlý i tmavý režim — ne jako ozdoba, ale proto, že telefon na přímém slunci a telefon v podvečer jsou dvě různá zařízení.